Snahy o dosažení harmonie a přirozeného propojení moderních staveb s přírodou se projevují vzrůstajícím zájmem o realizaci zelených střech. Rozkvetlé květiny, keře i travnaté plochy zdobí v Česku stále více plochých i šikmých střech. Kromě vysoké estetické hodnoty a ekologičnosti navíc zlepšují i tepelněizolační vlastnosti stavby a zabraňují přehřívání.
Zelené střechy působí jako kvalitní tepelná a zvuková izolace a zároveň zvyšují estetickou hodnotu stavby. Zásadní je použití atestované hydroizolační vrstvy.
Hlavní výhody a nevýhody zelených střech
Při projektování moderních architektonických staveb se zdůrazňuje funkčnost s ohledem na energetickou nenáročnost a šetrný přístup k životnímu prostředí. To vše zelené střechy splňují. Zeleň přispívá k produkování kyslíku a k zadržování oxidu uhličitého, díky čemuž je bydlení v domech se zelenou střechou zdravé. Travnaté plochy a rostliny navíc absorbují škodliviny obsažené ve vzduchu, snižují víření prachu a filtrují jej. Současně fungují jako tepelná a zvuková izolace a tak zlepšují tepelněizolační vlastnosti stavby.
Zelené střechy zpomalují odtok dešťové vody, díky čemuž odlehčují kanalizaci. Omezují přehřívání střech, kolísání vlhkosti vzduchu a vzhledem k možnosti pěstování květin i zeleniny rozšiřují funkčnost staveb. I zelené střechy mají své nevýhody. Patří mezi ně zejména časová i finanční náročnost realizace, potřeba údržby, případně nutnost zesílení nosné konstrukce domu.
Zelené střechy se dělí na extenzivní a intenzivní
Existují různé přístupy k realizaci zelených střech. Některé vyžadují větší míru péče, jiné jsou prakticky bezúdržbové. Zpravidla se dělí do 2 kategorií, podle typů pěstovaných rostlin, a to na extenzivní a intenzivní. Extenzivní zelené střechy patří k těm méně náročným na údržbu a je možné je realizovat i na konstrukci s nižší nosností. Extenzivní střechy se skládají z trvalek, skalniček, trav a rozlehlých zelených ploch.
Střechy intenzivní jsou naopak náročné na údržbu a nosnost. V podstatě plní funkci klasické zahrady, pěstují se na nich i stromky či keře. Intenzivní zelené střechy mohou být doplněny i o samozavlažovací systémy, které údržbu usnadní.
Správné provedení hydroizolační vrstvy je zásadní
Kvalitně zhotovená zelená střecha se musí skládat z několik vrstev. Nejdůležitější je vrstva hydroizolační, která zabrání pronikání vlhkosti do nižších konstrukčních částí domu. Použitá hydroizolace musí být atestována pro použití na zelenou střechu, aby dlouhodobě odolávala působení vlhkosti z půdy. Jaké další vrstvy by na střeše opatřené zeminou a flórou neměly chybět?
Důležitá je například hydroakumulační a drenážní vrstva, dále filtrační vrstva v podobě geotextilie, až poté se na střechu umísťuje samotný substrát a zeleň. Pokud se rozhodnete pro realizaci zelené střechy, obraťte se na odborníky, kteří vám doporučí nejvhodnější skladbu jednotlivých vrstev přímo pro vaši střechu a poradí vám i s výběrem konkrétních rostlin.
Zelené střechy pro pasivní a nízkoenergetické domy
Zelené střechy jsou skvělou volbou pro pasivní a nízkoenergetické domy. Není proto překvapením, že jsou k vidění i na domech s nainstalovanými okny Internorm. Právě ta jsou totiž pro nízkoenergetické stavby obzvláště vhodná a splňují přísné nároky na tepelněizolační vlastnosti, mnohaletou životnost a maximální funkčnost. Chcete mít i vy dům v souladu s přírodou a současnými trendy v oblasti stavebnictví a architektury? Kontaktujte nás, rádi vám navrhneme nejlepší možné řešení.
Zdroj fotografií: Depositphotos.com